Kortikální vrstvy mají klasicky byly identifikovány jejich výraznou a převažující buněčných typů a velikostí, stejně jako balení hustot buněk těla nebo myelinových vláken. Hustoty více receptorů pro klasické neurotransmitery se také liší v hloubce kortikální pásky, a tak určují neurochemické vlastnosti cyto-a myeloarchitektonických vrstev. V současné době však chybí systematické srovnání korelací mezi těmito histologicky definovatelnými vrstvami a laminární distribucí receptorů vysílače. Budeme zde analyzovat hustoty 17 různých receptorů na různé systémy, vysílače ve vrstvách osm cytoarchitectonically identifikovány, funkčně (motorické, senzorické, multimodální) a hierarchicky (primární a sekundární smyslové, sdružování) různých oblastí lidské mozkové kůry. Maxima hustot receptorů se nacházejí v různých vrstvách při porovnávání různých kortikálních oblastí, tj. laminární hustoty receptoru prokázat rozdíly v receptorarchitecture mezi mozková činnost oblastí, zejména mezi motor a primární senzorické kůře, konkrétně primární zrakové a somatosenzorické kůře, stejně jako mezi allocortical a mozková činnost oblastí. Kromě toho jsou zjištěny značné rozdíly mezi cytoarchitektonickými a receptorovými architektonickými laminárními vzory. Zatímco hranice cyto-a myeloarchitektonických vrstev jsou dobře srovnatelné, laminární profily hustot receptorů se zřídka shodují s histologicky definovanými hranicemi vrstev. Místo toho, nejvyšších hustot nejvíce receptory se nacházejí tam, kde synaptické density je maximální, tj. v supragranular vrstev, zejména vrstvy II–III. V entorinální kůra jako příklad allocortex ukazuje typické laminární organizace, které do značné míry liší od všech ostatních korových oblastí analyzovány.