Korupce Krve a Propadnutí

1499 12 Stat. 589. Tento akt mimochodem neoznačil vzpouru za zradu.

1500 Miller v. Spojené státy, 78 USA (11 Wall.) 268, 305 (1871).

1501 Wallach v. Van Riswick, 92 u. s. 202, 213 (1876).

1502 případ Lorda de la Warre, 11 Coke Rept. 1a, 77 Eng. REPT. 1145 (1597). Řada případů se zabývala účinkem plného milosti prezidenta vlastníků majetku zabaveného podle tohoto zákona. Domnívali se, že plná milost zbavila majitele propadnutí, pokud jde o vládu, ale nerozdělila úroky získané třetími osobami od vlády během života pachatele. Illinois Cent. R. R. v. Bosworth, 133 USA, 92, 101 (1890); Knote v. Spojené Státy, USA 95 149 (1877); Wallach v. Van Riswick, 92 US 202, 203 (1876); Armstrong, Slévárenství, 73 USA (6 Stěnu.) 766, 769 (1868). Neexistuje žádné přímé rozhodnutí o tom, zda se mohou dopustit zrady pouze občané. V Carlisle v. Spojené státy, 83 USA (16 Wall.) 147, 154-155 (1873), Soudní dvůr prohlásil, že cizinci, zatímco se sídlem v této zemi dlužím dočasné věrnost a může být potrestán za velezradu stejně s rodilým občanem v nepřítomnosti ustanovení smlouvy o opaku. V tomto případě šlo o pokus některých Britských poddaných vymáhat pohledávky na majetku zabaveného v rámci Zajat a Opuštěný Majetek Zákona, 12 Stat. 820 (1863), který stanovil navrácení majetku nebo jeho hodnotu v žalobách u soudu pohledávek osob, které neposkytly pomoc a pohodlí nepříteli. Dříve ve Spojených státech v. Wiltberger, 18 USA (5 pšenice.) 76, 97 (1820), které se podílejí odsouzení za zabití pod zákon trestal zabití a zrada na volném moři, Chief Justice Marshall jít nad rámec potřeb případu uvedl, že zrada „je porušení věrnosti, a může být spáchán pouze jemu, kdo dluží věrnost buď trvalé nebo dočasné.“Nicméně, viz v re Shinohara, soudní Vojenský řád, No. 19, Září 8, 1949, p. 4, Úřad soudce generálního advokáta námořnictva, hlášeno v 17 Geo. Umýt. L. Rev. 283 (1949). V tomto případě byl nepřátelský cizinec s bydlištěm na území Spojených států (Guam) shledán vinným ze zrady za činy provedené, zatímco nepřátelský národ, jehož byl občanem, obsadil takové území. Podle anglické precedenty, cizinec pobývající v Britské území je otevřené pro odsouzení za velezradu na teorii, že jeho věrnost Koruně není pozastavena zahraniční okupaci území. DeJager v. Generální prokurátor Natal (1907), a. C., 96 L. T. R.857. Viz též 18 U.S. C. § 2381.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.