Le Bateau ivre

báseň je uspořádána v sérii 25 alexandrinových čtyřverší s rýmovým schématem a/b/a / b. Je tkaná kolem deliriózních vizí stejnojmenné lodi, zaplavené a ztracené na moři. To bylo považováno za revoluční v jeho použití obrazů a symboliky. Jeden z nejdelší a možná nejlepší básně v Rimbaud ‚ œuvre, otevře se následující čtyřverší:

Comme je descendais des Fleuves impassibles, Je ne mě sentis plus guidé par les haleurs : Des Peaux-Rouges criards les avaient pris pour cibles Les ayant cloués nus aux poteaux de couleurs.	když jsem šel po klidné Řeky, už jsem se necítil sám řídí dopravců: Kňučení redskins si je vzala jako cíle A měl přibit nahý na barevné kolíky.
	—Překládal Wallace Fowlie

Rimbaud životopisec Enid Starkie popisuje báseň jako antologie památné obrázky a linky. Hlas je hlas samotné Opilé lodi. Loď vypráví o tom, že se naplní vodou, a tak se „opije“. Potápějící se přes moře, loď popisuje cestu pestrý zážitek, který zahrnuje památky z nejčistších a nejvíce transcendentní (l’éveil jaune et bleu des phosphores chanteurs, „žlutá-modrá alarum fosforu zpěv“) a zároveň z nejvíce odpuzující (nasses / Où pourrit dans les joncs tout un Léviathan, „nets, kde celý Leviatan byl hnití“). Manželství oslavení a znehodnocení, synestézie, a montážní údiv, aby to sta-line báseň naplnění Rimbaud mladistvý poetické teorie, že básník se stává vidoucím, vatic bytí, prostřednictvím disordering smyslů. K těmto atrakcím jsou přidány alexandriny okamžité zvukové přitažlivosti: Fermentent les rousseurs amères de l ‚ amour! („kvašení hořkých červenání lásky“).

loď (a čtenář) montážní úžas dosahuje svého nejvyššího bodu v řádcích 87-88: Est-ce en ces nuits sans fonds que tu dors et t ‚Exiles / Million d‘ oiseaux d ‚ Or, ô future vigueur? („Je to v těchto bezedných nocích, že spíte a vyhnáte se / milion zlatých ptáků, o budoucí síle?) Poté se vize ztratí a kouzlo se zlomí. Řečník, stále loď, si přeje smrt (Ô que ma quille éclate! Ó que j ‚ aille à la mer! „Ó, že se mi zlomí kýl! O že bych jít k moři!“). Grandiózní touhy podvedly a zanechaly vyčerpání a pocit uvěznění. Tímto způsobem, „Le Bateau Ivre“ proleptically rekapituluje Rimbaud poetické kariéru, která rozptýlí, když zjistil, že verš nelze poskytnout univerzální porozumění a harmonii, že se zdálo, že když byl mladší.

„Le Bateau ivre“ zůstává jedním z klenotů francouzské poezie a. Rimbauda poetický výstup. Vladimir Nabokov ji přeložil do ruštiny v roce 1928. Francouzský básník a skladatel Léo Ferré ji zhudebnil a nazpíval na albu Ludwig-L ‚ imaginaire-Le Bateau ivre (1982).