Lukáš 4:18-19. Izajáš 61: 1-2, po Sam. nájezdech. Historický význam je: že On, prorok, se inspiroval a vůle Boží oznamuje, aby hluboce nešťastné lidi v jejich vyhnanství, jejich osvobození ze zajetí, a požehnaná budoucnost obnovena a oslavil teokracie, že musí následovat poté. Mesiášské naplnění tohoto oznámení, tj. realizace jejich teokratické myšlenky, se stalo v Kristu a jeho službě.
οὗ εἵνεκεν] v původním textu יַעַן: protože, a to odpovídá οὗ εἵνεκεν: propterea quod, protože, jak ΟὝΝΕΚΕΝ je velmi často tak využívá klasických spisovatelů. Výraz LXX., což Luke zachovává, proto není chybné (de Wette a další), ani slova ΟὟ ΕἽΝΕΚΕΝ představit protasis věty, jejichž apodosis je vlevo ven (Hofmann, Weissag. u. Erf. II. s. 96). Forma εἵνεκεν (2 Korintským 7:12) je navíc klasická; vyskytuje se v Pindaru, Isthm. viii. 69, často u Herodota (viz Schweighaüser, Lex. sub. sloveso.), DEM. 45. 11. Viz obecně, Krüger, II. § 68. 19. 1 f.
ἔχρισε] konkrétní popis, vypůjčený z pomazání proroků (1 Kings 19:16) A kněží (Exodus 28:41; Exodus 30: 30), zasvěcení, které má být v tomto případě koncipováno jako uskutečněné prostřednictvím duchovního investování.
πτωθος] chudí lidé. Viz Matouš 5: 3. Oni-v původní hebrejštině nešťastní vyhnanci – jsou přesněji označeni αύμαλίτ., stejně jako epitet, která mají být přijata v jejich historickém smyslu typicky, τυφλοῖς a τεθραυσμένους (drcené na kousky), přičemž utrpení ΠΤΩΧΟΊ je reprezentován jako oslepující a modřiny. Podle typického odkazu na Mesiáše tyto predikáty odkazují na utrpení duchovního otroctví, jehož ukončení měl Mesiáš oznámit a (ἀποστείλαι) dosáhnout. Navíc, LXX. se značně liší od původní hebrejské (nepochybně výsledkem různých čtení, které smíchané s tato pasáž paralelně v Izajáš 42:7), a Luke zase nesouhlasí s LXX., zejména v ἀποστεῖλαι τεθραυσμ. ἐνόφόσει, která slova jsou od Izaiáše 58:6, odkud Lukáš (ne Ježíš, který skutečně četl z role knihy) nebo jeho informátor vztahující se z paměti, že je vzal chybně, ale sdružením myšlenek snadno vysvětlit smíchal je na tomto místě.
ἐνιαυτόν κυρόου ΔΕΚΤΌΝ] přijatelný rok Páně, tj. vítejte, požehnaný rok patřící Jehovovi, kterým je třeba chápat v typické referenční průchodu Mesiášského období požehnání, zatímco v historickém smyslu požehnaná budoucnost teokracie po exilu je označován slovy שְׁנַת־רָצוֹן לַיְהֹוָה, tj. rok spokojenosti Jehova, který bude pro Jehovu čas ukázat Svou spokojenost s Jeho lidem (srov. Lukáš 2:14). Pasáž před námi podivně zneužívají Valentiniáni, Clemens, Hom. XVII. 19, Clemens Alexandrinus, Origen, a mnoho dalších, aby se omezilo ministerstvo Ježíš do prostoru jeden rok, což i souvislosti, původní text, v který den pomsty proti nepřátelům Božího lidu vyplývá, měl zabránit. Dokonce i Wieseler, s. 272, dělá mimořádné chronologické použití ἐνιαυτό A σόμερον, Luke 4:21, na podporu jeho předpokladu paralely s Janem 6:1 FF. pokud jde o čas, podle kterého se říká, že pobyt Ježíše v Nazaretu padl v sobotu po Purim 782. Rok je narážkou na jubilejní rok (Leviticus 25: 9), jako nižší prefigurativní Typ mesiánského vykoupení. Tři infinitivy jsou rovnoběžné a závisí na jejich účelu.
ἐνφφσσει] známá konstrukce: takže jsou nyní ve stavu vysvobození (Polybius, i.79. 12, xxii.9. 17), comp. Lukáš 2: 39.
Comp. Schleiermacher, L. J. p. 270 f.
pozorujte rozdíl napětí, … ἀπόσταλκε: pomazal mě, poslal mě (a já jsem tady!); také živý asyndeton ve dvou slovesech (ἀπόστ. bez κας), stejně jako ve třech infinitivech.
Keim also, D. geschichtl. Chr. s. 140 ff., velmi nedávno dospěl k tomuto závěru s ohledem na Origenovo prohlášení, de princip. iv. 5: „rok a několik měsíců,“ a to také na základě výpočtu Baptistovy smrti, podle účtu Josepha, Antt. xviii. 5, o válce Antipas proti Aretas. Testování této kombinace na toto místo nepatří. Janovo evangelium však rozhodně stojí proti jednoletému trvání Kristova oficiálního učení. Viz kromě toho diskuse na toto téma ve Weizsäcker, s. 306 ff.
Lukáš 4:18-19 obsahovat text, Izajáš 61:1-2, zdarma reprodukce Září, které volně reprodukuje hebrejské, který pravděpodobně byl první číst, pak se obrátil do Aramaean, pak kázal o Ježíši, že den. Možná to bylo přečteno z aramejské verze. Nejpozoruhodnější v citaci je bod, ve kterém se zastaví. V Izaiáši po“ přijatelném roce „přichází“ den pomsty“. Klauzule odkazující na tuto klauzuli je vynechána.—ἀποστεῖλαι τεθραυσμένους ἐν ἀφέσει (Lukáš 4:19) je dováženo (Lk. pravděpodobně) z Izaiáše 58: 6, cílem je učinit text ve všech ohledech programem pro Ježíšovu službu. Spolu s tím, v mysli Evangelisty, jde o překlad všech jmenovaných kategorií-chudých, zlomených, zajatců, slepých, pohmožděných—z politické do duchovní sféry. Legitimně, protože to bylo zapojeno do prohlášení, že proroctví bylo naplněno v Ježíši.
Septuaginta.
18. pomazal mě] spíše pomazal (aorista); následující sloveso je v dokonalém. Slovo Mašach v hebrejštině by posluchačům připomnělo pojem Mesiáše – „il m‘ a messianisé “ (Salvador). „Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem Svatým a mocí,“ skutky 10: 38. Na ilustraci verše obecně, jak naznačuje dílo především Izaiáše, ale v jeho plném smyslu, Krista, viz Matouš 11:5; Matouš 5:3, &c.
chudí] tj. chudí v duchu (Matouš 11:28; Matouš 5:3), Jak naznačuje hebrejština.
léčit zlomené srdce] vynecháno v א, B, D, L.
obnovení zraku nevidomým] zde se LXX. liší od hebrejštiny ,která má “ otevření vězení vázaným.“Možná je to reminiscence Izaiáše 42: 7.
nastavit na svobodě je, že jsou modřiny] To také není v Izajáš 61:1, ale je zdarma reminiscence z LXX. v Izaiáš 58:6. Buď byl pak hebrejský text mírně variantní, nebo záznam vnáší do textu reminiscenci diskurzu.
Lukáš 4:18-19. Πνεῦμα Κυρίου ἐπʼ ἐμὲ· οὗ εἵνεκεν ἔχρισέ με· εὐαγγελίσασθα. chudí, chudí, chudí, se zlomeným srdcem; – vidění, utrpení; – kázání samotnému Pánu přijal a ustoupil) Izaiáš 61: 1-2, LXX: duch-vidění; jste povoláni atd.L. několik údajů zde stojí za zmínku. I. hebrejské akcenty nám dávají nejúčinnější zastavení. II. οὗ εννεκεν znamená totéž jako יֹען, z tohoto důvodu, protože z tohoto důvodu, protože. Takže čísla 14: 43, ο ε ε ενεκαππεστράφητε, protože jste odvráceni od. Ammonius říká, že οὕνεκα znamená totéž jako ὅτι. Smysl v této pasáži je, Duch Páně je na mně, Protože mě pomazal. Už tehdy Ježíš jasně naznačil, že je Kristus. Z jeho pomazání je odvozeno dodržování Ducha Páně na Kristu. Jako stav osobní unie , takže jeho pomazání plyne ze zákona. III. z pomazání proudí zvláštní, nikoliv, kázání zvláštně charakteristické pro tohoto proroka, viz., evangelium; z oleje teče radost : z „odesílání“ přichází “ uzdravení zlomeného srdce.“IV. Tento velmi klauzule, kurare contribulatos corde, „léčit zlomené srdce,“ jako překladatel Irenæu má to, já jsem indukované zachovat především na autoritě Irenæu, i když jiní mají ji vynechat. V. κας τυφλοςναβλείιν, není převzat z Izaiáše 42: 7, ale z Izaiáše 61: 1. Takže slova se nacházejí v LXX. překlad do hebrejštiny ילאוריתון. V knihách Starého zákona se navíc neznačí každý druh otevírání čehokoli, ale to uši jednou; kromě toho, velmi často, otevření očí. Z tohoto důvodu ji sedmdesát překladatelů v této pasáži odkázalo nevidomým. Nicméně, Izaiá ‰ promlouval takové otevření očí, jako je dopřáno, ne slepé, ale pro ty, osvobodit z temnoty vězení (viz Izajáš 61:1), jako spisovatel Chaldee parafrázovat správně viděl. VI. ἈΠΟΣΤΕῖΛΑΙ ΤΕΘΡΑΥΣΜΈΝΟΥς ἘΝ ἈΦΈΣΕΙ, je převzata z předchozí části, Izaiáš 58:6, ἈΠΌΣΤΕΛΛΕ ΤΕΘΡΑΥΣΜΈΝΟΥς ἘΝ ἈΦΈΣΕΙ; odkud Israelitic ἌΦΕΣΙς je vyroben ubytování odpovědět na ἌΦΕΣΙς, uskutečněné prostřednictvím Mesiáše. Ministr, z vlastní vůle, podal náš Pán, v synagoze, v knize Izajáš: to bylo proto část z Izaiáše, který byl obvykle čtení na Sobotu. Izaiáš 61: 1-2, nebyl Haftara (nebo veřejně číst část) vůbec: ale tam byl Haphtara, skládající se z Izaiáše 57: 13 na Izaiáše 58: 14, a to i v den vykoupení, který v Ord. Temp., strana 254; ed. ii., strana 220, 221 a újma. EVA., strana 186, atd., ukázali jsme, odpovídal v tom roce (což byl dvacátý osmý Dion. éra.—Ne. Zásah.) se Šabatem zmíněným v Lukášovi. Z čehož je zřejmé, že Pán při čtení a evangelista při psaní o něm spojil obyčejnou a mimořádnou lekci. VII. pokud jde o slova καίμόρανόνταποδόσεως. Viz Aplikace. Zásah., EDA. ii. na této pasáži. V této klauzuli, Duch Páně na mě, obsahuje pozoruhodné svědectví o Nejsvětější Trojici . Ježíš byl plný Ducha, Lukáš 4,1; Lukáš 4,14.- οὗ εννεκεν) in ἝΝΕΚΑ přechází do ΕἸ, a to nejen poeticky, ale také Ionicky a Aticky.- Πτωθος, chudým) v Izraeli a následně mezi pohany. Respekt je měl k nim také v ch. Lukáš 6: 20.-φφεσιν, remise) slovo je zde používáno s velkou slušností.
renæus (z Lyonu, v Galii: narodil se asi 130 NL a zemřel na konci druhého století). Editio Renati Massueti, Paříž, A. 1710.
renæus (z Lyonu, v Galii: narodil se asi 130 NL a zemřel na konci druhého století). Editio Renati Massueti, Paříž, A. 1710.
A, Iren. 260, Hil. 577, ponechte si klauzuli. BDLabc, Pův. 2,636; 4,13, Hilar. 92, vynecháno. Některé MSS. vulgární. vynechte, ostatní si to ponechají.—EDA. a TRANSL.
Vulg. atd., add “ a diem retributionis.“b má“a diem redditionis;“a“ a Diem vykoupení.“Ale ABD Hil. 92 a Rec. Text odmítnout toho, který je zjevně odvozeny z Izaiáše, a je vhodné, ne k poselství Evangelia míru přednesl na prvním Příchodem Krista, ale na Jeho druhém Příchodu k soudu.—EDA. a TRANSL.
Laudianus: Bodl. libr., Oxford: sedmý nebo osmý cent.: publ. 1715: skutky def.
doslovně, s odkazem na osvobození zajatce; duchovně, k odpuštění hříchů a osvobození zajatého hříšníka.—EDA. a TRANSL.
verš 18. – Duch Páně je na mně. Svatý Lukáš zde cituje, s několika důležitými variacemi, z LXX. Izaiáše 61:1, 2. Klauzule, „osvobodit ty, kteří jsou pohmožděni,“ nedochází k současnému textu Izaiáše. Jasná, uklidňující slova velkého proroka, které si Pán vybral, poskytují obecné shrnutí toho, co zamýšlel vykonávat ve své službě. Není náhodou, že úvodní slova pasáže obsahují mimořádně jasnou zmínku o třech osobách Nejsvětější Trojice-duchu, Otci a pomazaném (Mesiášovi). Protože mě pomazal, abych kázal evangelium chudým, atd. Společná interpretace odkazovala na tuto pasáž na stav lidí při návratu ze zajetí. Nic, nicméně, že lidé ještě zažili v žádném případě uspokojil brilantní obraz maloval ve velkém proroctví. Zbytek se určitě vrátil o několik století zpět ze svého vzdáleného exilu, ale velká většina vyvolených lidí byla rozptýlena do zahraničí; jejich vlastní země byla rozdrcena pod tím, co vypadalo jako beznadějné otroctví; chudoba, nevědomost, všeobecná nespokojenost, vládl podobně v Jeruzalémě, obsazený římskými legionáři, a v nejvzdálenějších chudých horských vesnicích Galileje. Pouze mohlo přijít vysvobození a zlatý věk prosperity se vrátit se zaslíbeným Mesiášem. To byl výklad, který nejvybranější destiláty v Izraeli aplikuje na velké Izaiáše proroctví četl, že sobotní den v malá synagoga z Nazareta. V tom byl smysl, který Ježíš na jednou dal to, jen on překvapil své posluchače tím, že řekne jim, že v něm viděli slíbil, že dlouho-vypadala-pro Vysvoboditel. Máme jen, je zřejmé, velmi holé abstrakt slov učitele Ježíše při této příležitosti. Museli být mimořádně výmluvní, vítězný, a mocný, aby vydíral zázrak a obdiv zmiňovaný ve dvacátém druhém verši. Lukáš 4,18 pomazaný
Viz o Kristu, Matouši 1,1.
kázat dobrou zprávu
viz evangelium, Nadpis Matouše.
chudým (πτωίος)
viz Matouš 5:3.
léčit zlomené srdce
nejlepší texty vynechat. Takže Rev.
kázat (κηρίαι)
lepší jako rev., hlásat, jako heraldik. Viz na 2 Petr 2: 5.
zajatým (αἰχμαλώτοις)
Z αἰχμή, kopí bod, a ἁλίσκομαι, která mají být přijata, nebo podmanil. Proto, správně, válečných zajatců. Porovnejte Izaiáš 42: 7: „vyvést zajatce z vězení a ty, kteří sedí ve tmě, z domu zdrženlivosti.“Narážka je na Izrael, jak jako zajatí vyhnanci, tak jako vězni Satana v duchovním otroctví. Wycu. má kajtifs, který dříve znamenal zajatce.
to set at liberty (ἀποστείλαι)
lit., poslat pryč v propuštění. Vloženo od září. Izajáš 58: 6. Viz Lukáš 3: 3 a Jakub 5: 15.
pokračování…
Luke 4:18 Interlineární
Luke 4:18 Paralelní Texty
Luke 4:18 NIV
Luke 4:18 NLT
Luke 4:18 ESV
Luke 4:18 NASB
Luke 4:18 KJV
Luke 4:18 Bible Aplikace
Luke 4:18 Paralelní
Luke 4:18 Biblia Paralela
Lukáš 4:18 Čínská Bible
Luke 4:18 Francouzská Bible
Luke 4:18 Německá Bible
Bible Hub