Dionysius Areopagite

St. Dionysius Areopagite

svaté, slavné a právo-vítězný Hieromartyr Dionysius Areopagita (také Dionysios nebo Denys) byl pokřtěn Svatý Pavel v Aténách a je počítán mezi Sedmdesáti Apoštolů. Jeho svátek se slaví 3. října.

Život

Před jeho křtu, Dionysius vyrůstal v pozoruhodné rodině v Athénách, navštěvoval filozofické školy doma a v zahraničí, byl ženatý a měl několik dětí, a byl členem nejvyšší soud v Řecku, na Areopagu. Po svém obrácení na pravou víru ho Svatý Pavel učinil biskupem v Aténách. Nakonec opustil svou ženu a děti pro Krista a šel se svatým Pavlem na misijní cestu. On cestoval do Jeruzaléma konkrétně vidět Nejsvětější Theotokos a píše o jeho setkání v jedné ze svých knih. Byl také přítomen na jejím Dormition.

když viděl svatého Pavla umučeného v Římě, St. Dionysius si přál být také mučedníkem. On šel do Galie, spolu s jeho presbyter Rusticus a jáhen Eleutherius, kázat evangelium barbarům. Tam se jeho utrpení vyrovnalo pouze jeho úspěchem při přeměně mnoha pohanů na křesťanství.

V roce 96, St. Dionysius byl chycen a mučen pro Krista, spolu s Rusticus a Eleutherius, a všichni tři byli sťati za vlády Císaře Domiciana. Hlava svatého Dionysia se valila poměrně dlouhou cestou, dokud se nedostala k nohám křesťana Catuly. Čestně ho pohřbila spolu s jeho tělem.

díla

čtyři teologická díla jsou připisována Dionysiovi: Božská jména, mystická teologie, Nebeská hierarchie a církevní hierarchie, stejně jako jedenáct písmen. Zatímco tam byly občas otázky, týkající se skutečné autorství Dionýsovské spisy ve Středověku, to je Hugo Koch a Josef Stiglmayer to funguje (1895), který definitivně položen k odpočinku myšlenku obrysu texty zpět do apoštolského věku. Vědecký konsensus nyní identifikuje korpus jako dílo syrského studenta pohanského Neoplatonisty Procluse z pátého století. V úvodu do Mystagogie: Klášterní Čtení Dionysius Areopagita, Pravoslavný Biskup Alexander (Golitzin) Toledo píše, že je „nyní rozpoznán jako neobhajitelné“, že autor Dionýsovské spisy by mohly být prvním století žák St Paul. „První jasně datovatelný odkaz na dionysianský korpus k nám přichází z … 532….“Vlastním návrhem biskupa Alexandra je, že skutečným autorem děl byl teolog pátého století Peter Iberský.

Pseudo-Dionysius je uznáván jako “ využívající Neoplatonický jazyk k objasnění křesťanských teologických a mystických myšlenek.“Někteří nedávní ortodoxní učenci (například Frs. Georges Florovsky a John Meyendorff) byly mírně kritický vliv Dionýsovské corpus, ale poslední obránce patří Bp. (pak-Igumen) Alexander, zmíněný výše, který to vidí jako plně křesťanskou liturgickou teologii, a Vladimir Lossky, který vidí Dionysianskou interpretaci nepoznatelnosti Boha jako zásadní pro jakékoli křesťanské myšlení a jako půdu pro práci sv. Nicméně kontroverzní texty, v posledních letech, jejich teologie, bylo začleněno do hlavního proudu Pravoslavné teologie, přes jeho přijetí St. Maximus Vyznavač a St. John Damašku, který cituje Dionýsios Dopis Titovi v jeho práci Na Božské Obrazy, na obranu ikon během iconoclastic spory.

Hymnů

Troparion (Tón 4)

když se dozvěděl, dobra a udržení kontinence ve všech věcech, jsi oděn, s dobrým svědomím, jak se sluší na kněze. Z vybraného plavidla jste nakreslili nevýslovné záhady; zachoval jste víru a dokončil kurz rovný jeho. Biskupe mučedníku Dionysie, proste Krista Boha, aby naše duše mohly být spaseny.

Kontakion (tón 8)

jako učedník apoštola, který dohnal třetí nebe, jste duchovně vstoupili do nebeské brány, Dionysius. Byli jste obohaceni pochopením nevýslovných tajemství a osvíceni těmi, kteří seděli v temnotě nevědomosti. Proto k vám voláme: radujte se, univerzální Otče!